Ostrava ztichla, Stodolní nevyjímaje. Kvůli koronaviru se odmlčela i ulice, která nikdy nespí – jak se známá ostravská zábavní zóna preferuje. V pátek večer patřila prakticky jen strážníkům i policistům kontrolujícím dodržování zákazů. Těm se lidé v Ostravě disciplinovaně podřídili nejen co se zavírání restaurací týče, chápali jejich důležitost.
Všechny hospody, herny a kasina v Česku se zavřely a zavřené zůstanou do 24. března do 6. hodiny ranní. Bezpečnostní opatření se nevyhlo ani legendární ostravské Stodolní ulici. V pátek se tedy ještě chvíli pařilo, v sobotu už vypadala jako ve všední den časně ráno.
Že se centrální Masarykovo náměstí proměnilo večer v mrtvou zónu, kde „blbli“ jen tři mladí skejťáci a dokola objížděl vůz Policie ČR, nebylo až tolik neobvyklé. Zato v oblasti Stodolní ulice bylo vládní nařízení uzavřít všechny podniky v osm hodin očividné. Znalci zdejších poměrů uváděli: „Jako ve čtyři ráno ve všední dny!“
POLICEJNÍ KONTROLY
Uprostřed vyhlášené ostravské zábavní zóny zaparkovali dodávku městští strážníci, další se vyrojili ze služebních aut a vyrazili pěšky na „tour de Stodolní“. Jak to komentovali pravidelní hosté podniků, kteří tímto výrazem označovali pendlování mezi bary, restauracemi a tančírnami. Tentokrát se ale kontrolovalo, zdali je zavřeno. Bylo!
„Všichni to snad chápou, ne? Kámo, tady mohou umírat lidi!“ tvrdil taxikář představující se jako Pepa. Stál a vyčkával s řadou kolegů na ryto… ale vydělávat jim v tuto páteční noc dal víceméně pouze personál vracející se domů z uzavřených podniků. Stodolní patřila kromě taxislužby pak prakticky už městským či státním policistům.
„Mám slíbené ochranné roušky. Nejenom pro sebe, ale i pro svoje klienty,“ pokračoval taxikář Pepa. Skutečnost, že mu i kamarádům unikaly tržby považoval ve srovnání s ochranou před pandemií za podružnou. Podobně uvažovali asi i majitelé podniků. Ostatně ani neměli jinou šanci, než zavřít – a přemýšlet, jaké budou mít ztráty.
TO TU JEŠTĚ NEBYLO!
„V p…li! V pátek míváme od desíti do večera do pěti do rána. Už to bylo marné. V sobotu pak od osmi do půlnoci. Ale samozřejmě, že nefungujeme vůbec,“ nechal se slyšet Tomáš spoluprovozující klub Lighthouse – Maják orientovaný na taneční program včetně oldies. Obával se, že zákaz otevřít mu přinese problém s placením úvěrů.
„Tohle tu ještě nikdy nebylo, chtěly jsme poznat Stodolní prázdnou a zavřenou!“ líčily Adéla, Petra, Helena a Simča táhnoucí směrem na tramvaj. Do nařízené „policejní hodiny“, čili zavíračky, seděly v kavárně Daniel, pět minut před osmou večerní je však vyprovázeli ven. „Vracíme se každá do své vlastní karantény…“ poznamenaly.
V souvislosti s koronavirem ale i tyto čtyři kamarádky zvážněly, šlo totiž o zdravotní sestřičky z fifejdské městské nemocnice, neboli o osoby, co se s nákazou mohou dostat do kontaktu obratem. I ony vyslovily pochopení pro přísná opatření. Simča smutně, protože ji kolemjdoucí vyrazil z ruky slané tyčinky a nebylo se už kde najíst.
