Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly aneb nápady bývají hloupé, hloupější a některé, některé úplně pitomé.
Krátce před odjezdy posledních večerních busů, familiárně zvaných divadelňáky, procházela hlídka nádražní peróny, když si na lavičce všimla spící dívky, jejíž hlavu okupoval vetřelec. Plyšový pikachu. Strážníci náctiletou dívčinu probudili, aby zjistili, zda se jí snad pokémon neprojedl do hlavy. Evidentně neprojedl, ale propil, neb začala mumlat cosi o pár pivech. Přístroj, do něhož dívka dýchla, následně převedl pojem pár piv do hodnoty jedno a půl promile.
Ač to pro rodiče není nic příjemného, jsou nezletilci zpravidla po požití předáváni do jejich chápajících rukou. Tentokrát to však byl problém, neboť dívka bydlela v poměrně vzdálené vesnici. I na tyto případy jsou strážníci zvyklí a obvykle se s rodiči spojí, pročež si pro potomka přijedou. U princezny se žlutou příšerou na čele se to však poněkud zkomplikovalo. A to tak, že úplně.
S otcem se strážníci nakonec úspěšně spojili, nicméně pouze prostřednictvím messengeru, protože byl jinak nedostupný.
Muž prsty na displeji přislíbil, že si dceru osobně vyzvedne na služebně, kam se co nejrychleji dostaví. Jak řekl, tak se i stalo. O pár desítek minut později zahlédla hlídka vůz, který projel jednosměrkou a zastavil na chodníku před strážnicí. Strážníci oslovili řidiče, aby mu sdělili, že to nebylo zrovna nejlepší entrée. Na to šofér kontroval tím, že si jede pro nezodpovědnou dceru, která požila. Buď se mu cestou otevřel v kokpitu demižon s lihem nebo potomkovi zdatně sekundoval, jelikož se z okénka linul specifický odér. Hlídka pojala podezření v druhou variantu.
Po dechové zkoušce se podezření ukázalo jako sudé. Tatínek držel rovinu a nadýchal taktéž promile a půl. Večer tak skončil jinak, než si oba plánovali. Mladá dáma putovala do nemocnice k vystřízlivění, jelikož již nebyl, kdo by ji vyzvedl a její odvoz pokračoval na policejní stanici. Zkrátka pitomý nápad na druhou.
