Firmy údajně z důvodu nedostatku zaměstnanců musí odmítat zakázky, což brzdí jejich růst, a tak volají po možnosti snadnějšího přijímání zahraničních pracovníků.
Místo toho aby se firmy snažily motivovat budoucí zaměstnance dostatečnou platební nabídkou, raději usilují o nábor levné pracovní síly ze zahraničí. Tím však vědomě devalvují trh práce.
Firmy si díky levné pracovní síle udržují vysoké marže, což je výhodné pouze pro určité sociální vrstvy. Majitelé a top manažeři tak bohatnou, přičemž střední třída se úměru ziskům firem, nerozšiřuje a nižší vrstvy chudnou.
Platy, které jsou nabízeny neodpovídají tomu, že je česká ekonomika na vzestupu. Průměrná mzda se podle posledních průzkumů sice vyšplhala na atraktivních 29 400 Kč, ale toto bohužel není to číslo, které bychom u průměrně vydělávajících lidí na jejich výplatních páskách viděli.
Důležitá je totiž většinová průměrná mzda, takzvaný medián, a ta činí 24 800 korun, přičemž u mužů je to 27 181 korun a u žen 22 300 korun.
Dalším důležitým číslem je zprůměrovaná mzda nižších vrstev, která je momentálně na hranici 17 000 korun.
Podle těchto čísel se tedy mzdy opravdu zvyšují, avšak stále zdaleka ne úměrně zvyšování cen za zboží a služby. A v tom je uzavřený kruh.
Patrné zvýšení životní úrovně Čechů, by s ohledem na ceny zboží a služeb, měly být platy u mediánu 29 000 korun a u nižší střední třídy 20 000 korun.
Příliv levnější pracovní síly, kterou firmy požadují, by nejvíce zasáhl nižší příjmové skupiny, neboť jejich šance k získání solidního platu se rapidně sníží. Málokdo bude chtít pracovat za minimální mzdu, tak jako nyní chce málokdo pracovat za mzdu, která neodpovídá údajnému ekonomickému růstu republiky.
Z hospodářského růstu státu by měli profitovat všechny sociální vrstvy, ale přestože je Česká republika v hospodářském růstu, není to na obyvatelstvu příliš znát.
